Svět mezi vizemi a realitou, jak dál? – …co se nevešlo do novin

Svět mezi vizemi a realitou: jak dál?

Svět se nám mění před očima. Staré pořádky přestávají platit a nové nabírají na síle. Spojené státy americké, ať se nám to líbí nebo ne, pomalu ztrácí svůj světový vliv. Velký hráč, který vždy bojoval či podporoval revoluce na cizím území, čelí dnes problémům ve vlastní zemi.
Turecko, jeden člen NATO, vyhrožuje Řecku – druhému členovi NATO a Evropská unie k tomu jen přihlíží. Čína se stává den za dnem silnější. Už to není slabá rozvojová země, kde si Západ levně vyráběl své spotřební zboží. Nic z toho se nám nemusí líbit. Ale je to realita. A jako realitu to musíme vnímat a jít k podstatě věci.
Nás by měla nejvíce zajímat budoucnost naší krásné vlasti. Ne každý si uvědomuje, že se blížíme k dalšímu historickému zlomu. Vždyť v minulém století se měnily pořádky přibližně každých 20 až 30 let!

Naše země po roce 1992
Lidé byli po Sametové revoluci plní naděje. Radovali se ze svobody. Málokdo ale tušil, že získanou svobodu a nezávislost můžeme stejně rychle zase ztratit. A tak se stalo, že se politika a hospodářství přehouply z jednoho extrému do druhého. Téměř veškerý státní majetek se tzv. privatizoval. Jinými slovy, rozprodal se komukoliv, kdo přišel, často za velmi nevýhodných podmínek pro náš stát. Spousta národních podniků se dostala do rukou cizinců, kteří zde začali hospodařit ve svůj prospěch. Jiné závody byly zase dovedeny ke krachu.
Podobné je to s produkcí potravin, naše zemědělství bylo velmi omezeno, především v chovu prasat a skotu. Naše země je takto z části závislá na zahraničním dovozu. Dovozem však podporujeme cizí ekonomiku a cizí zemědělství.
Zahraniční majitelé průmyslových podniků na našem území vytváří obrovské zisky díky relativně levné pracovní síle. Takto vytvořený kapitál je vyváděn z naší země do ciziny. Náš stát je drancován nadnárodními korporacemi, které ve svém výhodném podnikání nejsou příliš omezeny. Pro cizí společnosti není na prvním místě člověk – občan, ale jejich zisk. To dokládají nízké mzdy, zavírání některých podniků i například dvojí kvalita potravin.
Otázka zní, jak řešit tyto a mnohé další problémy? Je třeba, aby se české bohatství dostalo zpět do našich rukou. Abychom obnovili nebo získali ztracený průmysl i potravinovou soběstačnost. Jinými slovy získali kontrolu nad svou vlastní ekonomikou. A mnozí se domnívají, že moc změnit věci k lepšímu mají politici. Jenže v dnešní společnosti tomu tak není.
Politici jsou pod silným tlakem nadnárodních korporací a médií. Sdělovací prostředky jsou z velké části ve vlastnictví zahraničního kapitálu či oligarchů žijících v zahraničí. Kdokoliv se chce dostat do politiky, je však na mediální přízni více nebo méně závislý.
Dále je tady obrovský tlak z cizích zemí, které profitují na našem koloniálním postavení. Ten je realizován prostřednictvím Evropské unie, ale i například skrze některé neziskové organizace ovlivňující naši domácí politiku. Není náhoda, že francouzští zemědělci dostávají několikanásobně vyšší dotace než naši, že nám bylo přikázáno zavřít cukrovary či zredukovat chovy skotu a prasat a další.
Politika EU, nadnárodních korporací, médií a bank v cizích rukou, cizích vlád a tajných služeb, politických neziskovek – to vše je mocenská kombinace, která drží naši zemi v šachu.

Musíme změnit své myšlení
Jak můžeme tento stav změnit? Jde to. Musíme však změnit sami sebe – své myšlení. Liberální systém, ve kterém žijeme, udržuje slabý a neakceschopný stát, který nedokáže bránit své zájmy.
Byla nám vnucena liberální ideologie, která nás samotné poškozuje. A náš dnešní stát je na této ideologii postaven. Výsledek liberálního myšlení můžeme vidět sami. Je to svoboda bez odpovědnosti. Nikdo nemá povinnost hájit zájmy státu a jeho občanů.
Do médií a dalších vlivných subjektů, ovlivňujících stát, společnost a veřejné mínění, nesmí státní moc zasahovat, aby zůstaly takzvaně „nezávislé“. Jenže o jaké nezávislosti může být řeč, když média někomu patří, někdo je ovlivňuje a v rámci zákulisních dohod hájí určité zájmy? Sdělovací prostředky dnes podporují protistátní činnost a společensko-politické tendence, které jsou v rozporu se zájmy naší země a jejích občanů.
Můžeme to vidět kdykoliv vyvstane nějaký tlak na naší zemi ze zahraničí. Média i velká část politiků začnou ihned mluvit ve prospěch tohoto tlaku. A s nimi i část občanů, která přejímá názory médií a autorit. Takhle to bylo s pokusy a tlakem orgánů EU prosadit kvóty na imigranty, s protiruskými sankcemi, nyní se „Zeleným údělem“ a zadlužením EU atd..
Chceme-li se stát nezávislým státem schopným bránit své zájmy, je třeba změnit celý systém, včetně svých idejí a přesvědčení o tom, jak má fungovat stát. Musíme se zbavit ideologie zvané liberalismus. Pokud máme získat svou státní suverenitu, musíme sami zformulovat své ideje a podle nich postavit demokratický politický systém.
Jsou to právě ideje (či ideologie) národa a jeho elity, co předurčuje podobu státu. Stát může být suverénní pouze tehdy, když jeho elita chápe roli idejí ve společnosti a politice. A dokáže sama zformulovat takové principy, na kterých lze vystavět fungující stát, schopný samostatné existence a odolný proti tlaku zvenčí. Od toho se pak odvíjí struktura státu, jeho ústava, zákony, ale i hodnoty vštěpované občanům (například ve školách).
Nezapomeňme, že škodlivé ideologie vznikají právě tím způsobem, že jednu jedinou třeba i správnou myšlenku pozvednou až do absurdna a tím potlačí všechny ostatní, neméně důležté ideje. Proto se snažme, aby naše ideje byly vyvážené. Musíme se především zbavit sobectví a přemrštěného individualismu. Dnes je v módě idea svobody, demokracie, tzv. ,,nezávislosti” všech a všeho na našem společném státu. Zapomínáme však na Masarykovu ideu silného a suverénního státu. Státu navenek jednotného, kde všichni mocní a vlivní táhnou za jeden provaz, aby bránili zájmy své vlasti.

Vezměme naši budoucnost do svých rukou. Ukončeme podvod zvaný liberální demokracie a nastolme skutečnou demokracii, která slouží občanům a naší zemi.