„Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu …“ – mistr Jan Hus
Každý den si klademe mnoho otázek a hledáme na ně odpovědi. Co je pro jednoho očividné, to druhý nevnímá. Lidé žijí po mnoho let v zavedených přesvědčeních a paradigmatech a lidské společnosti tak často žijí po mnoho generací. Přichází však doba, kdy se znovu musíme ptát: „Jsou naše představy o světě kolem nás správné? Popisují realitu takovou, jaká skutečně je?“
Naše mysl je nedokonalá a často se necháme zviklat informacemi okolo nás. Myslíme si něco, ale neuvědomujeme si, že to je právě to, co někdo chce, abychom si mysleli. Hádáme se o to, co je pravda a co lež. Uniká nám však podstata věci. Vnímáme ty problémy, o kterých se mluví, a zapomínáme na ty, o kterých se nemluví. Jedněm tématům přikládáme více pozornosti, než si zaslouží, na úkor jiných, možná mnohem důležitějších! Když se ve veřejném prostoru něco intenzivně probírá, lidé toho mají plnou hlavu a považují to za zásadní. A to, o čem se mlčí, jako by neexistovalo. A přesto i ty věci, o kterých se málo mluví, mají podstatný vliv na náš život.
Zamysleme se nad sebou. Možná, že to, co považujeme za největší problémy dnešní politiky, vnímáme jako nejdůležitější právě proto, že jsme o tom intenzivně informováni. Lidé často nadávají na politiky. Ptají se, jak je možné, že se děje to, co se děje. Jenže své politiky si volíme sami. Tak proč se politika obrací proti lidem? Je to neschopností lidu bránit své vlastní zájmy. Kořen všech našich problémů je právě v nás samých. To, jak vnímáme politiku a společnost, určuje, pro koho budeme hlasovat a jaké politicko-společenské tendence budeme podporovat.
Jenže pokud je naše vnímání zkresleno, jsou zkreslené i naše představy o tom, jak vybudovat lepší stát, společnost a zajistit všem vyšší kvalitu života. Obecně panuje mylná představa, že společnosti vládnou politici. Ne, společnosti vládnou naše myšlenky – a ti, kteří naše myšlenky ovlivňují. A jsme u kořene problému.
Žijeme v demokracii, díky bohu. Demokracie však není jen svoboda. Je to odpovědnost každého člověka za svůj život a za život naší společnosti! Jaká je to ale demokracie, když formálně svobodní lidé nemají svobodné myšlení a jsou ve svém jednání ovlivňováni? Když se orientují pouze na ty ideje, které jim byly vštípeny a vnímají jen ty problémy, které jim byly ukázány? To už není demokracie, to je jen hra na demokracii, která se v podstatě neliší od nepokrytého absolutismu.
Je na každém z nás, jakou společenskou roli sehraje. Může být loutkou na cizím provázku, tak hluboce přesvědčenou, že loutky jsou ti ostatní a on jediný není zmanipulovaný. Nebo můžeme všichni pracovat na své uvědomělosti.
Je to především pokora, co nás v životě posouvá vpřed. Ochota uznat vlastní omylnost a přehodnotit své názory. Je to smysl pro realitu. A realita je velmi složitá. Vždy vidíme jenom část skutečnosti, často někým subjektivně popsanou. Důležité je, abychom ji viděli jako část obrázku a dokázali si dokreslit i jeho další části, které mohou být neméně důležité.
Hledat objektivní poznání je jedním z vyšších smyslů života lidí. A je to naše mravní odpovědnost před světem i před námi samými. Potřebujeme objektivní poznání, abychom dokázali hájit naše společné zájmy a abychom vůči druhým byli spravedliví a nestranní.
Všechno je to otázka naší poctivosti a upřímné snahy hledat pravdu. Tak jako ji hledal a bránil mistr Jan Hus.